Dobré ráno

Dnes musím vstávat dříve. Plán je v 7:00, což se mi, ostatně jako vždy, nedaří. Budík odkládám a nakonec 7:30 lezu z postele. Zapínám Jedničku, pak rychle na zuby, obléct, nanést lehký make-up a jde se do práce.

Bez frází do práce

Naštěstí to mám kousek. V práci jsem tedy za pár minut, něco málo po osmé.

Snídaně

V pracovních dnech většinou snídám až tady. Sednu k počítači a pročítám nové emaily. Dnes mám výborný maminčin home-made obložený rohlík a k tomu “nealko“ kafé (bez kofeinu) s mlékem. Po jídle zakousnu “amaroun”, tu červenou gumovou kostku, aby mě nebolela kolínka. Najím se, zajdu ještě na normál kafé a jde se makat.

Jůůůů, oběěěd!

Uteklo to rychle, je čas zase něco zakousnout. “Kam půjdeme? A v kolik?”, domlouváme se s kolegy. Nakonec jdeme hned v 11:00 do restaurace kousek od práce. A co vítězí? Ano, ano, vím, že dnes hrajeme zápas. Té chuti se ale nedá odolat. Po smažáku ještě zpět do práce a v 15:00 rychle domů chystat se na zápas.

No stress

Zabalím dresy, boty atd…, protáhnu se a jedu pro mamku - dnes nám bude fandit.

Zácpy

Hrozná cesta, všude zácpy, nestíhám. Sraz je 16:45 a já tam budu nejdřív za 20 minut. Ach jo, to bude za pokutu! Pospa, spoluhráčka, která má na starosti kasu, už si určitě mne ruce.

Bez pokuty

Dobíhám do šatny, a jaké překvapení! Holky z Hodonína, včetně Pospy, busem ještě nedojely. Je nás tu jen pár, co jsme jely po vlastní ose. Takže tentokrát sice se štěstím, ale bez pokuty. :-)

Jde se na věc

Už jsme všechny. Oblékáme se a za chvilku je tu trenér. Dopleteme poslední copánky, vypínáme rádio a jdeme se radit. Po poradě na záchod, rozcvičku, poplácat, pozdravit soupeře a pojďme do toho.

Znepříjemnit!

Říkám si, že by bylo fajn Veselským panenkám, které jsou favoritkami zápasu, postup do semifinále Českého poháru aspoň trochu znepříjemnit.

Jedem jedem

Zápas začíná, nevyvíjí se ale dobře. Hodně se nadřeme na každý gól, neproměňujeme vyložené šance a děláme zbytečné technické chyby. Soupeřky hrají s lehkostí a jednoduše se prosazují. Poločasový výsledek 14:9 ve prospěch panenek vypadá pro nás vcelku nadějně. Ve druhé půlce ale pětibrankový rozdíl bohužel nesnižujeme. Nakonec prohráváme o jedenáct branek.

Neva, neva, nééva, neva, nevadí. Co se pokazíílo, to se napraví…

Tak už je po zápase, v šatně panuje zklamání. Ani ne tak z výsledku, jako z naší předvedené hry.

Památka

Já si navíc odvážím zpět do Zlína barevnou památku.

Rozjímání na besídce

Jako po každém zápase ještě dlouho přemýšlím, co a jak šlo udělat jinak a jak to do příště změnit. Dnes ale naštěstí nebudu přemýšlet dlouho. Už zase totiž sedím v práci, kde máme vánoční besídku a kamarádi už mi, věřím, pomohou přijít na veselé myšlenky. Tak na zdraví a jedeme dál. :-)