Začátek cesty

Je čtvrtek 21. ledna 17:30 a nás přesně za 24 hodin čeká utkání proti nejlepšímu týmu rumunské ligy a každoročnímu účastníkovi Ligu mistrů – CSM Bukurešti. Nejdříve se však musíme dostat do 600 km vzdáleného hlavního města Rumunska. Například v Německu je tato vzdálenost otázkou 6ti hodin, v Rumunsku je to však cesta na půl dne. Vedení klubu, vzhledem ke zhoršeným podmínkám na silnicích kvůli sněhu, volí cestu nočním vlakem. A tak se v 17:30 scházíme na malém nádraží v Baia Mare a o půl hodiny později začíná naše 12ti hodinová cesta napříč Rumunskem.

Náš "pokojíček"

Jsme rozděleny do čtveřic a umístěny do kupé čítající šest postelí. Některé skupinky se bohužel nevyhnou tomu, že jim je během cesty do kupé přiřazen cizí člověk. My jsme, díky bohu, měly štěstí a zůstaly po celou cestu samy. Naše čtveřice je složena (jak už to tak bývá) čistě jen ze zahraničních hráček – Ukrajinka, Polka, Slovenka a já.

Čas jít spát

Kolem 22:30 si vyzvedáváme u revizora povlečení a holky se postupně jedna po druhé střídají v kupé a povlékají si peřiny a polštáře, které jsou zde k dispozici. Nejsem žádná „fajnovka“, ale k rumunským (a nejen rumunským) vlakům jsem trochu skeptická, proto jsem si vzala svou deku i polštář. Kolem 23:00 pomalu každá uleháme na své místo.

Jak na kolotoči

Naštěstí na mě vychází spodní postel, ale ani to mi nepomáhá k tomu, abych usnula. Rumunské železnice jsou totiž stejně tak dobré, jako rumunské silnice. Tedy vůbec. Každou chvíli mám pocit, že náš vlak vykolejí. Cloumá to se mnou ze strany na stranu a když se situace trochu uklidní, je to kvůli tomu, že stavíme opět v jedné z 23 zastávek.

Příjezd do Bukuřešti

Vlak nemá žádné zpoždění, a tak se po velmi krátkém spánku v 6:00 ráno ocitáme v Bukurešti. Ještě za úplné tmy se přesouváme pěšky do nedalekého hotelu Ibis, kde máme v 6:40 naplánovanou snídani. Po snídani se odebíráme okamžitě do pokojů a jdeme alespoň trochu dohnat spánkový deficit.

Povinná procházka

Ve 12:00 se scházíme znovu u recepce a vydáváme se na krátkou procházku po okolí, kde je však k vidění pouze veliké Casino a několik sexshopů. I z toho důvodu na mě Bukurešť nepůsobí dobrým dojmem, ale holky mi vysvětlují, že jsme pouze ve špatné části a že centrum města má svoje kouzlo. Po 20 minutách se vracíme zpět k našemu hotelu a jdeme na oběd.

Poobědový odpočinek

Po obědě máme ještě něco přes dvě hodiny do odjezdu na zápas. Spát už radši nechci, abych nebyla zbytečně „rozbitá“. Proto toto volno věnuji rychlé rehabilitaci kolene a poslední taktické přípravě na utkání. Sledujeme společně se spoluhráčkou video sestřihy soupeřek.

Odjezd

Cca hodinu před odjezdem začíná klasická příprava na zápas. Převlékneme se již do zápasového, jelikož na hale nebude tolik času. Uděláme ze sebe lidi – učešeme se, namalujeme a opouštíme se všemi věcmi náš hotelový pokoj. V restauraci si dáváme ještě rychlou kávu.

Utkání

V 16:00 nasedáme do taxíků a prodíráme se kolonami aut směr hala. Vstupujeme do haly, která na první pohled připomíná spíše starou školní tělocvičnu, a ne hrací halu takového velkoklubu. Vzápětí se ale dovídám, že se jedná pouze o náhradní halu. Ve velmi stísněné šatně probíhají poslední přípravy – tejpování, masáže a porada. Před řídce obsazenými tribunami, i přes velmi slibný první poločas, prohráváme s favoritem o 9 gólů. Projevila se na nás únava z cesty a větší zkušenosti na straně domácího týmu. Po utkání se vyfotíme s několika fanoušky, posbíráme věci z lavičky a po příchodu do šatny se pomalu psychicky připravujeme na 12ti hodinovou cestu zpět. :-)