Snídaně a plavání

Na snídani chodím brzy, abych se mohla pořádně najíst. Většinou to bývá jediné dobré nebo spíš normální jídlo, co za celý den sním. Nutella bohužel není, tak si dávám müsli. První je plavání. Po rozplavání, rozcvičení a po tom, co se neúspěšně snažím přestat být nervoźní, vyrážíme na start. Je to jen 2x100m, takže to máme relativně rychle za sebou, já dokonce s novým osobákem. Nejméně oblíbená disciplína úspěšně za námi, nervozita trochu opadá a už se těšíme na šerm.

Šerm

Na šermu se střídáme s Honzou, já šermuju vždycky s holkama, on s klukama a výsledky se sčítají. Celý šerm si užíváme, navzájem se povzbuzujem a nakonec zvládáme sladit i plácnutí. Celkem končíme s bilancí 29 výher a 13 proher na průběžném prvním místě. Tím si oba dost zlepšujeme náladu ze zkaženého šermu v semifinále.

Bonus round

Přesouváme se (čti stěhujeme naše asi tak 100kg tašky, lehátko a dalších milion věcí) do areálu, kde se jedou koně a běží poslední kombinovaná disciplína. Na pódiu probíhá bonusové kolo šermu, které je atraktivní pro diváky, trochu méně už pro nás… Jdeme na řadu jako poslední a vyhráváme proti Rusům, čímž potvrzujeme naše vedení.

Konečně chvíli pauza

Na koně nasedáme jako poslední, takže máme dost času pořádně si prohlédnout parkur, dát si kousek bagety, nějakou tyčku a taky si nechat povolit nohy a záda od Česti (náš skvělý fyzioterapeut).

Koně

Z vylosovaných dvou koní dostávám toho jednoduššího a Honza si bere toho těžšího (výhoda být holka…). Koně už jsou unavený, horko je nám i jim, takže na opracovišti ani nevyužíváme všech 5 skoků, které si můžeme skočit a po necelých 20 minutách vyrážíme na parkur. Jsem nervózní a ještě jedu první. Naštěstí to oba celkem zvládáme a i s 2 shozy a pár vteřinami přes limit zůstáváme na prvním místě!

Nervy před startem

Přichází poslední disciplína - kombi. Nikdy jsem nevybíhala z prvního místa, natož na svěťáku, takže jsem hooodně nervózní. Naštěstí mám svého kouzelného andělíčka, který stojí na střelnici hned vedle pistole a určitě mi pomůže.

Take your marks, Go!

Vybíhám na střelnici a po trochu nervózní střelbě do prvních 800m, druhá střelba je lepší a po druhé osmistovce předávám Honzovi s ještě větším náskokem, než s jakým jsem vybíhala. Jeho první střelbu ležím mrtvá v cíli, takže ho začínám sledovat až při náběhu na tu druhou. Tam zas trošku znervózní on, ale vybíhá pořád s hezkým náskokem na 1. místě. Vypadá to, že bychom mohli fakt vyhrát…

Objímačky v cíli

Stojím za cílem, holky už mi gratulují, Honza pořád běží první s velkým náskokem. Je to úplně neuvěřitelný! Kdo by to byl ráno řekl?! Po tom, co jsme ani jeden nepostoupil ani do finále. Mám strašnou radost, dokonce lehce slzy v očích… To už ale Honza přibíhá do cíle a radujeme se oba. My jsme vážně vyhráli světovej pohár!

Vyhlášení

Kytka, medaile, prize money, nějaké další ceny a hymna jako bonus. Selfíčko na stupních samozřejmě nesmí chybět. (Kdyby se někdo pozastavoval nad tím, proč máme jako jediní kraťasy, tak je to proto, že mě ráno vůbec nenapadlo vzít si s sebou oblečení na stupně vítězů.)

Foto s týmem

Milion fotek s medailí, bez medaile, s kytkou, bez kytky a taky s trenérama, Česťou a klukama. Dneska už nás čeká jen sprcha, zasloužená večeře a nějaká menší týmová oslava. :-)