Závodní den Kontinentálního poháru ve skocích na lyžích z japonského Sappora cvaká reprezentant Čestmír Kožíšek.
Nepříjemné ráno
Po dlouhé cestě (cca 25 hodin) ráno není příjemné. A hnedka budík na 6:30 zdejšího času. Takhle po ránu nemám moc hlad, ale i tak musím něco sníst, abych mohl fungovat na můstku. A samozřejmě, že musím vyzkoušet něco z domácí kuchyně.
Příprava věcí
Po krátké cestě autobusem z hotelu Royton do zdejšího skokanského areálu v Sapporu si připravuju věci ke skokům, abych tím později neztrácel čas.
Zapracování před skoky
Před prvním tréninkovým skokem se jdu pokaždé proběhnout a sem tam se najdou i parádní výhledy. Z věže můstku je to logicky nejlepší, ale tam se fotit nestíhám.
Bambusové listy
Jo, tak sem by se mi líbilo skočit. Krásně upravený můstek. Jedinečnou raritou tady jsou „větvičky“ na dopadu, které bývají z jehličnanů. Jelikož jich je ale v okolí nedostatek, používají organizátoři bambusové listy.
Výsledková tabule
Po skoku nahlížím do tabulky, jak si vedu. Zjišťuji nájezdovou rychlost, větrnou kompenzaci, stylové známky, délku a případnou kompenzaci za snížení/zvýšení nájezdu.
Na chvíli servismanem
Rychle nachystat lyže na další kolo. Jako na většině závodů COC (Kontinentální pohár) tady máme jen jednoho trenéra a žádného servismana, takže si lyže chystáme sami. U nás to není až taková alchymie jako u běžců. Zato máme trošku delší a širší lyže. Na druhou stranu, oni to zase kompenzují počtem. My máme ten pár jen jeden.
Skokanský můstek K120m
Během závodu se mění sněžení, silný vítr, sluníčko. Takže asi všechno, co jde. To je Japonsko. Jeden ze zdejších pořadatelů pronesl krásná slova: „Pokud nemáte rádi aktuální počasí, počkejte 20 min a bude se vám to líbit.“
Závod za námi
Balíme věci a přesouváme se na hotel. Na pokoji je třeba zase všechno vybalit, aby to uschlo a kombinézy rozvěsit, aby se nemačkaly a držely tvar.
Zasloužený oběd
Závod si vezme hodně sil. Ještě k tomu protahování a čekaní kvůli počasí. To si bere síly jak fyzické, tak i ty psychické. Dáváme oběd, zaháníme hlad a doplňujeme energii na další část dne. Chvilku sedíme u stolu, probíráme závody a další plán dne.
Všude ryby a mořské potvory
Do Japonska se nepodíváme každý den, a tak vyrážíme na obhlídku města. Nakukujeme i na zdejší „trhy“, kde se mi asi nejvíc líbí tyto potvůrky. Hnedka bych ochutnal! Je to tu trošku jiné než u nás. To víte, to moře je výhoda.
Bacha na proraženou zeď
Jelikož skoky nebyly moc dobré, jdeme makat dále. Čeká nás krátký silový nebo aktivační trénink následovaný technickým cvičením. Kvůli tomu, že se při odrazu posouvám vpřed, provádím cvičení u zdi. Abych ji neprorazil, tak musím odraz provést správně. Jinak by to špatně dopadlo.
Véča s hůlkama
Ještě před večeří dáváme odpočinek, po kterém následuje hodování. Jíst hůlkami není až takový problém, jelikož samotné jídlo je tomu přizpůsobené. Mají tu i klasický příbor, ale to by nebyla taková sranda. Jo. A dal jsem si i zákusek...