Lukáš Radil

Virtuální dav fanoušků co chvíli zahučel z repráku. Messi si zase vychutnal pár svých soupeřů a vymyslel geniální nahrávku.

Tedy ne přímo on, to spoluhráč Robert Kousal, s nímž jsem byl na pokoji. Fotbal na PlayStationu zapínal snad každý den. Bydleli jsme spolu na našem prvním soustředění před mistrovstvím světa a od televize jsem od něj občas slyšel, jestli už se na to konečně nechci vybodnout a jít si s ním zahrát.

Ale ne. Já musel dopsat diplomku.

Sednul jsem k tomu po každém dopoledním tréninku, občas i po tom večerním. A Kousy byl přece jen rozumný, nechal mě. Věděl, že mi na tomhle záleží a taky, že už to fakt potřebuju dodělat. Na ledě jsem tehdy projížděl varianty založení útoku, u počítače pak ověřoval závislost ziskovosti bank na českém trhu na jejich velikosti za posledních patnáct let. Šlo o téma mojí závěrečné práce. Aplikoval jsem matematické modely, prohledával vzácnou a pěkně drahou databázi bank z celého světa a pročítal další odborné práce z této oblasti.

Bavilo mě to. Bylo to něco konkrétního, něco, co skutečně vypovídalo o realitě.

Na mistrovství světa jsem se tehdy nakonec nedostal. Ale na promoci jsem za svoji diplomku dostal cenu rektora.