Byl zedník. Hrdý řemeslník. A pak se v sedmadvaceti letech obránce Petr Gewiese poprvé podíval do extraligy. Už v ní má přes 200 zápasů, hraje ji stále. O umění žít poctivě a čekat na příležitost je nová epizoda Bez frází+ s Karlem Nocarem!

Nikdy nezapomene na pocit, kdy přijel poprvé k vítkovické aréně. „Kde mám zaparkovat?“ Petr Gewiese byl už dávno dospělý i vyspělý chlap, jenom si život už nalajnoval jinak než podle hokeje. Živil se rukama. Dobře, poctivě.

K tomu si pro přilepšení i zábavu chodil zahrát svůj milovaný sport v Šumperku. První liga, druhá, pak zase první. Houpačka. Než přišel telefonát od Jaroslava Balaštíka. „Myslel jsem si, že to je nějaká sranda. Nebo podvod. Tak jsem ho odmítl.“

Bývalý reprezentační útočník se nedal. Fachmana ze stavby přeci jen na schůzku na benzínce ukecal a splnil, co slíbil. Dojednal Vítkovice. „Do prvního zápasu jsem šel s tím, že mě Miloš Holaň v životě neviděl na bruslích. Na rovinu mi řekl, že to je možná naposledy,“ vypráví Petr v novém rozhovoru s Karlem Nocarem.

Pokračují spolu do hloubky příběhu. Jaké to je hrát na druhém konci republiky, než je vaše rodina? Loučit se po zápase s plačícím synkem, kterému odjíždí táta? Udržovat vztah na dálku? Třeba z Francie? To si zkusili oba. Petr i Karel.

V povídání se zastaví u vysněné stavby domu vlastníma rukama, u životního režimu profesionálního sportovce. „Půl roku jsem si zvykal, co s volným časem udělám. Nebylo to ze dne na den,“ vypráví brzy třiatřicetiletý bek Mladé Boleslavi.

Dostanou se k plánům v budoucnosti i životu v přítomnosti. „První půlrok ve Vítkovicích byla čirá hokejová radost. Snažil jsem se to ostatním nekazit, ale rozhodně jsem se nestresoval. Teď už je to trochu jiné,“ dozví se Karel, který přidá i svou radu.

Přejeme vám příjemný, inspirativní poslech!