Karel Knap

Svěží jarní vítr, který se údolím v kalifornské poušti přihnal na terasu přiléhající k centrkurtu v Indian Wells, rošťácky rozcuchával její dlouhé světlé vlasy. Tvář jí nezářila štěstím, ale ani se netopila v žalu, což se jí po porážce v minulosti stávalo často.

Mnohokrát jsem Petru Kvitovou při rozhovoru viděl zničenou, uplakanou, zklamanou… Až mi jí bylo líto. Když ji ovšem v březnu po vyrovnané bitvě v úvodním kole „Pátého grandslamu“ na hlavní scéně vyřadila Varvara Gracheva z Francie, nepůsobila před kamerou CANAL+ Sport zlomeně. Ba si dokonce občas zašprýmovala.

„Asi bych teď potřebovala hrát zápasy jen na jeden vítězný set,“ poukázala s úsměvem na skóre svých prvních dvou utkání bedlivě sledovaného comebacku po narození syna Petra.

Proti Britce Jodie Burrage v Austinu i proti Grachevě v Indian Wells získala první sadu, načež ve dvou dalších podlehla. Bilance 0:2 ji přirozeně netěšila. Vždyť v kariéře posbírala 31 titulů na WTA Tour a dlouhou dobu přebývala v Top 10 světového žebříčku. Lidé si ji pamatují hlavně jako vítězku.

Mrzelo ji, že nedokáže podávat tak dobře, jak byla zvyklá. Bez pádného servisu její hra postrádala klíčový pilíř: „Podání je mou hlavní rezervou. S ním se nejvíc peru, nejsem s ním spokojená. Musím na něm pracovat.“

Zatímco část tenisové veřejnosti vnímala její počínání s rozpaky, ona si lebedila: „Dlouho jsem z tenisu neměla takovou radost! Moc mě baví, ačkoliv po nějaké chybě možná vypadám naštvaně. I proto jsem zase bojovala až do posledního balonu, což ze mě dřív dělalo pořádnou tenistku.“

Inspiroval ji triumf sokyně Madison Keys na Australian Open. Zkušená Američanka, s níž se několikrát utkala ve vypjatém mači, na prahu třicítky v Melbourne dosáhla na svůj životní „sukces“.

I tím vyhecovala Kvitovou, kterou v minulosti ubíjely stereotypy v tenisovém společenství.

„Unavovalo mě vídat pořád ty stejné obličeje, navštěvovat stejná místa. Ale teď si pobyt v té naší velké sportovní rodině docela užívám. Všichni se chovají příjemně.“

Někteří odborníci považovali její postup za uspěchaný. Namítali, že se na turnaje nejprve měla svědomitě připravit. Jenže ona nikdy nebyla tréninkový typ. Fyzicky i psychicky se zocelovala v zápasech.

Ke svému opětovnému nástupu do série WTA si uchovávala rozumný odstup: „Vím, že jsem se vydala na dlouhou a náročnou cestu. Musím stát nohama na zemi a být pokorná.“

Zároveň si v Indian Wells pochvalovala, že vidí určité pokroky. Ve druhé partii už kondičně vydržela do konce. Opakovala, že od úvodních mačů nečekala závratné výsledky. A že následky akutního císařského řezu, které ji při šichtě na kurtu omezují, prostě jen tak nezmizí. Ráda by trénovala víc, jenže jizva ji bolí.

Od začátku věděla, že se v pětatřiceti pouští do nesmírně náročné a svým způsobem nevděčné mise. Stejně jako řada jejích předchůdkyň.