Karel Knap

Trojnásobný grandslamový šampion Jan Kodeš se jen trochu zamyslel a pak ze sebe do telefonního sluchátka sypal cenné rady: „Hele, Donalde, na Connorse nemá cenu dávat rány. Když jde na síť, na prudký prohoz jenom nastaví raketu. To mu sedí. Ale jakmile hraje voleje vlastní silou, často kazí.“

Právě před padesáti lety se celá tenisová říše soustředila na jediný mač. Na finále Wimbledonu v honosném All England Clubu. Střetávali se v něm dva krajané z USA, dvě naprosto odlišné osobnosti.

Veterán Arthur Ashe a dravý mladík Jimmy Connors, který byl v kolosálním spektáklu s ohromným společenským přesahem jasným favoritem.

Kodešovi se tento ročník nepodařil tak, jak si představoval. Dvanáctý nasazený muž vypadl ve druhém kole poté, co v bitvě s Australanem Geoffem Mastersem nevyužil vedení 2:0 na sety a podlehl mu 6:2, 6:2, 4:6, 6:8, 4:6.

Turnaj poté sledoval zpovzdálí. Kdyby si měl vsadit, ve finále by si vybral Connorse. Nicméně s Ashem, jenž na kurtech odmalička sváděl tuhé boje s rasismem, ho poutalo vřelé přátelství.

I proto mu před utkáním zavolal jeho manažer Donald Dell.

A Kodeš se snažil pomoci.