Jakub Hlaváč

Nikdy jim to nezapomenu. Neodpustím. Jak bych mohl? Podvedli moji dětskou duši.

Lance Armstrong.

Marion Jones.

Armstronga jsme obdivovali. Jones milovali.

Byli jsme jenom kluci a holky, scházeli se na škvárovém ovále a podlehli kouzlu sportu. V roce 2000 nám bylo třináct.

Měli jsme vzory, idoly. Byli jsme generace, která o řadu z nich přišla.

Knihy cyklisty Armstronga jsme měli přečtené i pozpátku, americká story nás fascinovala a motivovala.

Škoda, že v ní pár kapitol chybělo.

Ty o dopingu.

Sprinterka Marion Jones byla třikrát zlatá v Sydney, na Hrách, které jsme jako první opravdu hltali a byli schopní sledovat.

I jí všechny medaile sebrali.

Dopovala.

Dneska vím, že jsme byli hodně naivní děti. Za Armstronga jsme se se žlutými náramky jeho nadace na rukou do krve hádali se skeptickými dospělými.

Nevěděli jsme to, co oni. Nevěděli jsme to, co víme dnes. Doping ve sportu byl, je a bude. Tolikrát jsme se o tom měli ještě přesvědčit.

Vždycky se najde někdo, kdo bude pro vítězství podvádět. Někdy nepůjde o slávu a peníze. Někdy půjde o život. A vždycky budou dopující napřed před komisaři, kteří budou muset nové postupy teprve odhalovat.

Zároveň…

Chci věřit, že teď jsme svědky nejčistšího sportu. Chci věřit, že výsledky letošní Tour de France se přepisovat nebudou a Tadej Pogačar zůstane hrdinou.

Antidopingová pravidla jsou přísnější než kdy dřív, „tradiční“ metody by používal jen šílenec. A ty budoucí, které mohou změnit nejen sport, ale i celé lidstvo, jsou snad ještě teorií.

Genový doping přijde. Otázkou je kdy.

Ve zbytku textu se také dočtete:
▪️ ve kterém sportu už genový doping využili?
▪️ jaká je historie dopingu od antického Řecka?
▪️ proč se v budoucnu genovým úpravám sportovců nevyhneme?