Filip Saiver

Aby nemusel jít spát, zamkl se čtvrtý nejbohatší Čech v koupelně. Tento drobný, ale pro následné téma vcelku podstatný příběh byl nedávno jeho aktérem po mnoha a mnoha letech oprášen. Kompletně dopovězen však bude až nyní.

K zamknutému v koupelně tenkrát ještě neproudily miliardy, nýbrž pouze teplá voda – do vany se ukryl žák základní školy, na nějž pohádkové bohatství teprve čekalo. „Na školáka bylo hodně hodin. Kdybych byl v pokoji, tak by mi rodiče dávno zhasli. Jenže nejsem v pokoji, ale zamknutý v koupelně a poslouchám rádio, přímý přenos fotbalového zápasu. Slavia hrála Pohár UEFA. Soupeře si již nepamatuji, bylo to někdy v sedmdesátých letech, ale pamatuji, že za nás tehdy hrál a skóroval Franta Veselý,“ líčil uhlobaron Pavel Tykač.

Díky Cimrmanovi víme, že práce uhlobarona je velmi zábavná. Jistě ovšem také náročná, takže Pavel Tykač nemá kdy, aby vyplnil bílé políčko ve vzpomínce, aby setřel zrcadlo, které pára z horké lázně udělala neprůhledným. Ve věci tehdejšího soupeře Slavie dal ovšem Tykač jasné indicie – sedmdesátá léta, Pohár UEFA, střelec František Veselý?

Takovou „záhadu“ by rozluštil i policejní praktikant Hlaváček: třináctiletý Pavlík se zavřel v koupelně ve středu 28. září 1977, neboť na svatého Václava bojoval pražský tým doma o postup z prvního pohárového kola proti Standardu Lutych.

Bohužel, po duelu se Standardem standarta patrona české země zplihla. Veselý dal sice gól, ale veselo nebylo: vítězství 3:2 Slavii nestačilo, poněvadž v prvním zápase v Belgii podlehla 0:1, což při někdejším pravidle o vstřelených gólech na hřišti soupeře znamenalo vyřazení, školák opouštěl koupelnu rozmrzele.

Rozmrzelost se postupem času přetavila v nostalgii, stejně jako se černá a bílá přetavily v červenobílou. „Táta s dědou sledovali na zrnící malé televizi ligové fotbalové zápasy. Obraz byl černobílý, oni fandili červenobílým. Ostatně komu jinému by čelákovičtí sedláci mohli fandit? Rudým, kteří nám znárodnili statek i pozemky, sotva. Proto i já, už jako malý kluk jsem fandil Slavii, to se ve slušných rodinách dědí z generace a na generaci,“ vyznával se Pavel Tykač.