24 hodin Petry Novákové

Petra Nováková

24 hodin Petry Novákové

Ženský štafetový den Mistrovství světa v klasickém lyžování z finského Lahti barvitě a do detailů popisuje běžkyně na lyžích Petra Nováková.

alt

Brý ráno

Budíka mám na osmou. Říkám si, že si ho nastavím na trošku později než jindy, ať se aspoň trošku prospím a hezky se mi vstává. Prdlajs, oči otvírám už v půl šestý. Paráda. Naštěstí to ale rázem zalomím a budík mě budí opravdu až v osm hodin.


alt

Čvachta

Nosím na noc ponožky z ovčí vlny. V posteli je krásně teplo, vůbec se mi z ní nechce. Spolubydlící Káťa Beroušková už je dávno vzhůru a jde zrovna běhat. Jelikož náš závod startuje až odpoledne a na běh je času dost, dávám přednost snídani. Hrabu se z postele a pohled z okna mě teda vůbec netěší. Padá mokrý sníh, jsou dva stupně nad nulou, takže je ze sněhu rázem parádní čvachta. Jo, to bude nádhernej závod. Odpoledne má ještě pršet. To dojedeme jak mokrý slepice. A co na to teprve řeknou naše kombinézy, které jsou průsvitné už i za sucha.


alt

Snídaně a hromádky

Odcházím na snídani, kde jako prvního potkávám našeho maséra Dana Čubana. Říká, že dneska končí s tabákem… Protože mu došel. Přichází i Martin Jakš, Petr Knop, Lukáš Bauer. Snídani si tak můžu vychutnat v té nejlepší společnosti. Při příchodu na pokoj si začínám balit věci. Jedna hromádka na před závodem, druhá hromádka na závod, třetí hromádka na po závodě. Je fakt, že do areálu si beru téměř všechno, co jsem si sem přivezla.


alt

Protažení

Co je důležité udělat dopoledne? No přece protáhnout se. Je to lepší takhle v teple než venku na tom dešti. Ano, už tam nesněží, už tam prší. Je to fakt hnus. Protahuju se asi půl hodiny. Poslední dobou jsem hodně cítila zatažená stehna. Tak snad si je dneska nezatáhnu ještě víc.


alt

Běh a dupavá abeceda

Trochu líně se převleču a jdu běhat. Je to jen lehký běh, aby se rozehřály nohy. Přece jen by se blbě závodilo, kdybych vylezla na start rovnou z postele. Běžím… A běžím. Pot ze mě leje. Je fakt vedro. Ale tak aspoň budu zahřátá. Při doběhu na chodbě hotelu dupu do podlahy. Možná si někteří myslí, že padá hotel. Kdepak, to jen Nováková dělá abecedu. No co, nejsem atlet, trošku víc dupu. 😉


alt

Brnění

Přijdu do pokoje, hodím sprchu. Hlavně vymydlit rameno, aby mi pak držely tejpy. V 11:10 jsem domluvená s doktory na tejpovačku. Tejpujou mi to rameno asi půl hodiny, je to jak brnění. Ale drží to. Moc se těším na závod. Fakt.


alt

Posezení u oběda

V 11:45 jdu na oběd. Tak co máme dnes dobrého? Bramborová kaše, tu si nedám. Rýže, no, možná. Nějaký to maso, vypadá dost okorale. Tak alespoň dva kousky. Zelenina se taky dá. Bulgur? Jasná páka. 😊 Dám si k tomu ještě kousek chleba, startuju až ve čtvrt na čtyři. Ke stolu přijdou doktoři, Daneček (masér). Opravdu už skončil s tabákem. Mám z něj radost. K obědu si dává jahody se šodó. To už z něj moc velkou radost nemám. Po obědě chvíli posedíme. Je tam pohoda. Dávám si kafe. Proč taky ne, když se závodí za tak dlouho.


alt

Busem na staďák

Ve čtvrt na dvě vyrážím na staďák. Holky klasičky jely o půl hodiny dřív testovat mázu. Já si vytestuju pár skatových lyží a půjdu se zapracovat. Hlavně to rameno. Cesta trvá asi 35 minut. Autobus se houpe a já skoro usínám. Jedu s lékařským týmem, který je na stadionu vždy s námi.


alt

Testování

Než dorazíme na stadion, jsem převlečená i přezutá do lyžařských bot. Dneska totiž musím být rychlá kvůli testování lyží. Mám celkem dost párů a kluci ze servisu je chtějí mít co nejdřív na stole, aby je mohli doparafínovat a doprášit. Už při vystupování z autobusu je mi líto lyžařských bot. To v nich zase bude šutrů. A taky že jo. Mezitím, co je vyšťourávám, Bláža už nervózně poklepává na hodinky, že už bychom měli jít testovat. No tak jo, tak mi pomoz, ty chytráku. Pomáhá a po chvilince vyrážíme na testovačku. Do toho obrovskýho kopce se to boří, je to hluboký. Jedu fakt pomalu, abych se neutavila. Po testovacím maratonu, kdy furt jezdíme do kopce, z kopce, do kopce, z kopce, vybírám lyže s číslem 20. Na jedněch z vyřazených párů se jdu rozjet.


alt

Natěšenost

Nemýlila jsem se, když jsem si ráno myslela, že to budou hluboký srágorky a teplo. Kde se ale nejvíc boří hole, je velbloud nad kopcem. To bude dneska žůžo. Sice pět kiláčků, ale bude to stačit. Na závod se těším. Jsem ráda, že rameno se cítí líp.


alt

Jdeme na to!

Káťa Smutná jede první úsek. Na tom druhém bude bojovat Káťa Beroušková, která předá mně a já vyšlu mladou Báru Havlíčkovou. Kateřina startuje do prvního úseku. Já se rozbíhám u tribuny. Na lyže už jít nemůžu, trať je zavřená. Pobíhám, zahřívám se, piju. Odevzdávám zahřívací číslo a dostávám to závodní, do kterého ještě přichází GPSka. Jdu dál. Na nohy připínám čipy a fasuju tašku na věci. Oblíkám kombinézu a číslo. Napiju se. Rozcvičím si ramena. Opět se napiju. Dan, masér, mi promasíruje stehna. Jdu se dál rozbíhat. Kateřina už vyjíždí do druhého kola. Dneska je to opravdu hluboké. Probíhá předávka obou Kaček a Bára Havlíčková pořád nikde. Co jí tak trvá? Vždyť si před hodinou převlíkala boty. No jo, ještě na takové závody není zvyklá. Uvidíme, jestli budu mít komu předat. 😉


alt

Závod z mého úhlu

Káťa, ta na druhém úseku, Beroušková, bohužel ztrácí kontakt. A jejda, to budu muset asi něco dojíždět. Nasazuji brýle, beru lyže, hole. Lékařský tým mě poplácá po zádech a já vybíhám vstříc předávce. Vyhlížím Kačku. Jedna závodnice, druhá, skupinka. Kačka přijíždí osamoceně. Deset vteřin před ní ale přijela Kanaďanka. Prvních pár metrů se Kanaďanku snažím dojet co nejdřív. "Neblbni, dojde ti," říkám si. Volím taktiku dojíždět jí postupně. Bohužel jedeme úplně stejně rychle, lyže nám jedou taky stejně rychle. Nepovede se mi ji docvaknout. Za mě se ale rázem dostává Italka, které ty lyže jedou neskutečně. Na velbloudu ji pouštím před sebe a chci se za ní vyvézt dolu. Sakra, ty lyže jí jedou fakt rychle. Dole pod kopcem už Italka dojíždí Kanaďanku a mě nechává na vocet. Takže si jedu zase sama. Své tempo. Kanaďanku mám pořád na dohled, Italka už je v trapu. Nohy a ruce jsou nekoordinované. Moc mi tenhle sníh nesedí a na trati se zrovna moc dobře necítím. Hřeje mě ale dobrý pocit toho, že rameno drží. Že můžu dál závodit a nemusela jsem odjet z mistrovství domů. Na předávku přijíždím a předávám Báře. Jsem na ní zvědavá, jak se s tím popere. Je hodně mladá. Ale snaží se, dost se snaží.


alt

Takové ty pozávodní starosti

Po závodě se mi nechce dvakrát vyjíždět, ale vím, že je to nutné. Naštěstí je tu nádherná stometrová rovinka, po které můžu obkroužit tak sto okruhů. Hlavně, že nemusím do těch kopců na tratích. Uff... Kolik je hodin? 17:42. V 17:55 mi jede bus. Musím to stihnout! Už mám docela hlad. Rychle se převlíkám. Těším se, až budu na pokoji. A hlavně na to, až budu vybalovat ten balík zpocených věcí a budu to muset dát věšet, sušit a boty vyvětrat. Kolem půl sedmé přijíždím na hotel. Už jen vyšlapat ty schody do sedmého patra, otevřít si kartou dveře, položit batoh na zem a otevřít zip. Vejde se to všechno vůbec do sušičky? Mám k dispozici jen půlku, musím taky něco nechat Kátě Berouškové. No, asi mi ta půlka sušičky bude muset stačit. Je sedm hodin a já mám stále ty moje věci na zemi. Ne, nebudu prase, jdu je pověsit.


alt

Po večeři porada

Těším se na večeři. Přicházím do jídelny. Tak co dneska? Ryba, krůtí, ryba, krůtí. Krůtí, ryba. Takhle se to opakovalo celých čtrnáct dní. Dala bych si pizzu! Během večeře dokážu vypít tři hrnky slabé filtrované kávy. Je ale čas jít k doktorům a na fyzio. Musím cvičit s ramenem, aby bylo silné. V osm hodin začíná týmová porada, která mě zrovna dneska moc nezajímá, protože zítra nezávodíme a jdu jen lehký trénink na vyšlapání nohou. Kukín (Martin Koukal), který vede poradu, je dneska nějak z formy. Pořád nám opakuje jednu a tu samou věc. Pořád dokola. Kukíne, tohle už víme, pokračuj. Kolem půl deváté se porada chýlí ke konci a já jdu na masáž. K Danečkovi.


alt

Učení a internety

Po masáži přijdu na pokoj a musím taky něco udělat do školy. Píšu bakalářku. Nemám takový odpor začít psát, spíš mě pak unavuje dávat věty dohromady. No nic, něco napsat musím. A tak píšu, píšu a píšu. A najednou je deset hodin. Chci jít spát. Samozřejmě, že spát nejdu. Koukám do telefonu, prohlížím si fotky na Instagramu. Je to taková závislost. Nejradši bych ten telefon zahodila. Pořád prohlížím fotky a rázem je z toho půl dvanácté. Doprčic, už fakt musím jít spát. Na nohách mám ponožky z vlny, z ovčí vlny, který krásně hřejou. Tak dobrou noc, vám všem, kamarádi.


Tento web používá pro analýzu návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.