24 hodin Lucie Charvátové

Lucie Charvátová

24 hodin Lucie Charvátové

Svých 24 hodin v rámci světového poháru v italské Anterselvě vystřeluje biatlonistka Lucie Charvátová.

alt

Dobré ráno, Anterselvo!

Ranní ptáče rozhodně nejsem, a proto mě budí paprsky slunce přímo v posteli. Proč si také nepřispat, když jsou závody až odpoledne. Jedna radost, vyjít na balkón a nadechnout se čerstvého mrazivého alpského vzduchu. Jenže teplota -10°C a kručení v břiše mě spíše žene na snídani.


alt

Trochu pohybu neuškodí…

Ačkoliv válení v posteli je má oblíbená disciplína, před závodem je třeba tělo trochu nastartovat a zahřát do provozuschopného režimu. Ideální je půlhodinové proběhnutí. Jenže hledejte si v horách profil takový, který vás zbytečně neunaví.


alt

Suchá střelba

Ještě před závodem vezmu svoji bouchačku do ruky a společně si ujasníme, že jsme kámoši a ne nepřátelé. Suchá střelba je nácvikem střelby, akorát bez nábojů. Před závodem si tak ověřím správnou polohu a namáčknutí spouště.


alt

Příchod do fabriky

Jenom člověk vyjde do buňkoviště, dýchne na něj závodní atmosféra plná stresu. Servisáci, kteří nervózně pobíhají s lyžemi; trenéři, kteří spekulují nad aktuálním počasím; nadšení fanoušci, kteří by vám pro podpis utrhli ruce; znudění organizátoři, kteří vám seskenují akreditaci, jako když jdete do fabriky a píchnete si píchačky; a pak my závodníci, kteří nevíme, jestli je dnes den D pro závod. V buňce (každý stát má svoji, většinou oddělené pro mazání lyží a na převlékání) nás už očekávají trenéři, kteří vyzvedli naše startovní čísla a připravili náboje.


alt

Nejrychlejší čerchmanský prkýnka

Před závodem je nutné vybrat z X párů nejrychlejší lyže. Ale které? S tím nám pomáhají kluci servisáci, kteří už mají udělaný předvýběr top lyží dle aktuálních teplotních a sněhových podmínek. To není jen tak – některé jedou, když mrzne, druhé když sněží, třetí když je břečka, čtvrté když… Musíme tedy vybrat lyže s vhodnou strukturou, které vyhrají rychlostí test. Ale to není všechno – poté přichází alchymistický um v máze. Během toho jsem však už na nástřelu a s lyžemi se vidím až na startu.


alt

Tři doleva, dva dolů aneb nástřel

Sice jsem na střelnici byla ještě včera, ale od té doby se mohlo cokoliv změnit – hlavně tedy počasí. Obvykle hodinu před startem probíhá nástřel. Během toho se rozcvičím a zapracuji na závod. Pak už jen odpočívám nebo se modlím, abych měla více času a mohla vystartovat ze startovní brány. Hlavně si musím stihnout dojít na záchod, nalepit si čísla, vyzvednout transpondery, označit lyže a zbraň a napáskovat náboje.


alt

A je odstartováno

3, 2, 1 start! Dravé vlčice vypuštěny z klece. Hlavně takticky rozložit síly a pořádně se vydýchat před střelbou.

alt

Pozor, jedu!

Ze začátku to šlape jako po másle, ale po několika zastávkách na střelnici si člověk může vykoledovat i několik set nechtěných metrů navíc. Ať je to závod jakýkoliv, vždycky pořádně bolí až do cíle. A co je na biatlonu nejpěknější? Že do poslední položky nikdo neví, kdo závod může vyhrát.


alt

Ne jenom závodníci makají

Na trati se zahřejí jak trenéři a servisáci, kteří poctivě hlásí mezičasy, cvaky mezi střelbami, občerstvují nás nebo jsou, nedej bože, připraveni s rezervními holemi pro případ zlomení; tak také fanoušci, kteří se zahřívají „po svém“. Každopádně ale nenechají projet nikoho, koho by nepovzbudili. A nejlepší povzbuzování, které jsem kdy zažila? „Lucie, jak čert, jeď jak čert!“


alt

Co mi k tomu řekneš?

V cíli padnu. Zmobilizuji síly a odplazím se do buňky. Po konci závodu přijde i trenér, který se mnou probere střelbu. Věta „Co mi k tomu řekneš?“ už značně napovídá, že se střelba nepovedla – ostatně to vím, když jsem si zakroužila na trestném kole tak, že lituji, že jsem si nevzala kinendril. „Jak si mohla spustit tuhle ránu? Vždyť je tak daleko na dvanáct, že si nemohla vidět terč!“ Rozhodně ale raději poslouchám, že to bylo centrový grupeto, pět totálních desítek („…jenom škoda té jedné rány, ta byla utržená na čtyři“).


alt

Pojď ze mě ven, laktáte!

Po závodě je potřeba se řádně vyjet, vyplavit laktát, aby druhý den nebolely nohy. A když je takovéhle pěkné počasí…


alt

Bez akreditace do Ypsilonu nelez

Tohle je zasloužilá odměna. Většina cest po tréninku nebo závodě směřuje sem, do tzv. Family clubu (femáče, familykáčka nebo ypsilonka). Ale jen povolaným vstup povolen! Na akreditaci nutné písmeno Y. Jedno kafíčko, jeden dezertíček. Sejdeme se, povíme si příhody ze závodu a je hned lépe.


alt

Zítra budeš jako rybička

Proces regenerace začíná. Pořádná masáž od naší masérky Péti spraví nejeden unavený sval.


alt

Čas na zábavu

Hlava téměř celý den odpočívala, takže je potřeba protáhnout i mozkové závity. Na učení jsem kolikrát až moc unavená, ale takové Scrabble mě neomrzí nikdy. Jenom shánět spoluhráče je oříšek. Ono s takovými Francouzi se těžko hraje Scrabble s Ď, Ť, Ň... na to pak čumí jak tvrdé Y.


alt

Jak si ustelu, tak si lehnu

Obzvlášť když se závodí k večeru, člověku se pak těžko usíná. V hlavě se mu ještě honí tisíce myšlenek z celého závodního dne. Kolikrát je ale vyčerpání tak silné, že spícího trenéra je možné potkat na každém rohu (doslova).


Tento web používá pro analýzu návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.